Pyrrhura

Systematika rodu Pyrrhura /dle Thomase Arndta/

Rod Pyrrhura byl a stále je zdrojem sporů a dohadů, z důvodů nejednotnosti při zařazování a vymezení jednotlivých poddruhů. Aktuálně asi nejpoužívanější a nejsprávnější je systematika podle zpracovaného díla Thomase Arndta.

Rod: Pyrrhura – pyrura

  • Pyrura modrobradý (Pyrrhura cruentata)
  • Pyrura hnědouchý (Pyrrhura frontalis)
    • pyrura hnědouchý bahijský (Pyrrhura frontalis frontalis)
    • pyrura hnědouchý paraguayský (Pyrrhura frontalis chiripepe)
    • pyrura hnědouchý červenokřídlý (Pyrrhura frontalis devillei)
  • Pyrura perlový (Pyrrhura perlata)
  • Pyrura modravý (Pyrrhura lepida)
    • pyrura modravý hnědolící (Pyrrhura lepida lepida)
    • pyrura modravý hnědokrký (Pyrrhura lepida coerulescens)
  • pyrura modravý říční (Pyrrhura lepida enerythra)
  • Pyrura zelenolící (Pyrrhura molinae)
    • pyrura zelenolící horský (Pyrrhura molinae molinae)
    • pyrura zelenolící západní (Pyrrhura molinae phoenicura)
    • pyrura zelenolící bolivijský (Pyrrhura molinae restricta)
    • pyrura zelenolící argentinský (Pyrrhura molinae australis)
    • pyrura zelenolící jižní (Pyrrhura molinae sordida)
  • Pyrura bělouchý (Pyrrhura leucotis)
    • pyrura bělouchý bahijský (Pyrrhura leucotis leucotis)
    • pyrura bělouchý menší (Pyrrhura leucotis griseipectus)
    • pyrura bělouchý severovýchodní (Pyrrhura leucotis pfrimeri)
    • pyrura bělouchý mirandský (Pyrrhura leucotis emma)
    • pyrura bělouchý větší (Pyrrhura leucotis auricularis)
  • Pyrura modročelý (Pyrrhura picta)
    • pyrura modročelý orinocký (Pyrrhura picta picta)
    • pyrura modročelý paráský (Pyrrhura picta amazonum)
    • pyrura modročelý malý (Pyrrhura picta microtera)
    • pyrura modročelý amazonský (Pyrrhura picta lucianii)
    • pyrura modročelý říční (Pyrrhura picta roseifrons)
    • pyrura modročelý kolumbijský (Pyrrhura picta subandina)
    • pyrura modročelý bělouchý (Pyrrhura picta caeruleiceps)
    • pyrura modročelý perijský(Pyrrhura picta pantchenhoi)
    • pyrura modročelý panamský(Pyrrhura picta eisenmanni)
  • Pyrura zelenavý (Pyrrhura viridicata)
  • Pyrura rudoramenný (Pyrrhura egregia)
    • pyrura rudoramenný guayanský (Pyrrhura egregia egregia)
    • pyrura rudoramenný venezuelský (Pyrrhura egregia obscura)
  • Pyrura rovníkový (Pyrrhura orcesi)
  • Pyrura hnědoocasý (Pyrrhura melanura)
    • pyrura hnědoocasý kolumbijský (Pyrrhura melanura melanura)
    • pyrura hnědoocasý andský (Pyrrhura melanura souancei)
    • pyrura hnědoocasý peruánský(Pyrrhura melanura berlepschi)
    • pyrura hnědoocasý pacifický(Pyrrhura melanura pacifica)
    • pyrura hnědoocasý horský(Pyrrhura melanura chapmani)
  • Pyrura černohlavý (Pyrrhura rupicola)
    • pyrura černohlavý peruánský (Pyrrhura rupicola rupicola)
    • pyrura černohlavý brazilský (Pyrrhura rupicola sandiae)
    • Pyrura běloprsý (Pyrrhura albipectus)
    • Pyrura hnědoprsý (Pyrrhura calliptera)
    • Pyrura červenouchý (Pyrrhura hoematotis)
    • pyrura červenouchý modrokřídlý (Pyrrhura hoematotis hoematotis)
    • pyrura červenouchý severní (Pyrrhura hoematotis)
  • Pyrura rudohlavý (Pyrrhura rhodocephala)
  • Pyrura žlutokřídlý (Pyrrhura hoffmani)
    • pyrura žlutokřídlý kostarický (Pyrrhura hoffmani hoffmani)
    • pyrura žlutokřídlý panamský (Pyrrhura hoffmani guadens)

Návrh nového českého názvosloví (autoři: Ing.Nožička, Mgr.Sojka)PYRRHURA_názvosloví_nové_CZ

Náš chov papoušků rodu Pyrrhura – představení jednotlivých druhů

V našem zájmovém chovu se na rod Pyrrhura specializujeme. Lze konstatovat, že naše sbírka zahrnuje všechny druhy a poddruhy, které jsou v zajetí celosvětově chovány.

Kromě přírodních druhů pyrur se okrajově zabýváme i chovem mutací. V našem chovu je zastoupena:

  • Pyrura tyrkysový, modrý hypoxantha
  • Pyrura zelenolící skořicový

Popis jednotlivých druhů

  • Přehled chovaných druhů rodu Pyrrhura

V současné době chováme 24 druhů a poddruhů rodu pyrrhura. Tento stav považujeme za ucelenou řadu, která zahrnuje všechny, v zajetí chované, druhy a poddruhy. U 18 druhů jsme docílili již úspěšných odchovů. Hlavním cílem a vizí našeho zájmového chovu je zachování genefondu těchto papoušků v zajetí a cílenou propagací vytvořit dostatečnou chovatelskou základnu pro jejich zachování a smysluplnné rozšíření v českých a evropských chovech

Pyrura modrobradý Pyrrhura cruentata
Pyrura hnědouchý bahijský Pyrrhura frontalis frontalis
Pyrura perlový červenobřichý Pyrrhura perlata perlata
Pyrura modravý severní Pyrrhura lepida lepida
Pyrura modravý hnědokrký Pyrrhura lepida coerulescens
Pyrura zelenolící horský Pyrrhura molinae molinae
Pyrura bělouchý brazilský Pyrrhura leucotis griseipectus
Pyrura bělouchý mirandský Pyrrhura leucotis emma
Pyrura bělouchý bahijský Pyrrhura leucotis leucotis
Pyrura bělouchý monagaský Pyrrhura leucotis auricularis
Pyrura peruánský Pyrrrhura peruviana
Pyrura Pfrimerův Pyrrhura pfrimeri
Pyrura modročelý orinocký Pyrrhura picta picta
Pyrura modročelý červenohlavý Pyrrhura picta roseifrons
Pyrura rudoramenný východní Pyrrhura egregia egregia
Pyrura hnědoocasý makarenský Pyrrhura melanura soancei
Pyrura hnědoocasý pacifický Pyrrhura melanura pacifica
Pyrura hnědoocasý pralesní Pyrrhura melanura melanura
Pyrura černotemenný brazilský Pyrrhura rupicola sandiae
Pyrura černotemenný peruánský Pyrrhura rupicola rupicola
Pyrura rudohlavý Pyrrhura rhodocephala
Pyrura žlutokřídlý kostarický Pyrrhura hoffmani hoffmani
Pyrura žlutokřídlý panamský Pyrrhura hoffmani guadens
Pyrura žlutoprsý Pyrrhura m.hypoxantha

Pozn:

Pyrrhura žlutoprsý /P.m.hypoxantha/ velmi dlouhou dobu byl považován za samostatný druh. Tento atraktivní papoušek byl opakovaně pozorován ve volné přírodě (v biotopech vždy společně s pyrurou zelenolící – p.molinae). Současné genetické znalosti potvrdili, že se jedná o přírodní mutaci – opalinovou mutaci Pyrury zelenolící.

Představení jednotlivých druhů a poddruhů z našeho chovu:

1) Pyrrhura cruentata Pyrrhura cruentata

Popis papouška:

Pyrura modrobradý je velmi atraktivní a barevně pestrý druh. Je největší druh z rodu Pyrrhura (cca 28 – 30 cm). Papoušek má základní barvu zelenou, temeno tmavě hnědé s výraznými žlutohnědými lemy (významně také na stranách krku), líce a oblast okolo očí jsou výrazně červenohnědé. Hrdlo a prsní oblast je modrá, modrá barva sahá až na zadní část krku. Kostřec je výrazně červenohnědý. Spodní část břicha je červená (cihlová). Vnější letky jsou tyrkysově modré. Ocasní pera jsou z vnější strany olivově zelená, zespodu cihlová (hnědočervená). Zobák, stejně jako běháky jsou tmavě šedé. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: jihovýchodní Brazilie, pralesní oblasti. Tato oblast je velmi zásadně decimována činnosti člověka. V těchto oblastech dochází k ničení zbytků původního pralesa a k devastaci dokonce i sekundárního porostu. Pyrura modrobradý přežívá v přírodě pouze ve zbytkové populaci a je bezprostředně ohrožen vyhubením. Je zařazen do CITES přílohy I.

2) Pyrura hnědouchý bahijský Pyrrhura frontalis frontalis

Popis papouška:

Pyrura hnědouchý je zelenohnědý druh. Čelní proužek je červenohnědý, uzdička černohnědá, ušní skvrny výrazně hnědé.Podkova ve středu břicha je červenohnědá a její rozsah i intenzita je velmi variabilní. Ocas je z vnější strany olivově zelený, ze spodu z hnědým nádechem. Ohbí křídla a spodní krovky křídelní jsou zelené, ruční krovky s modravým nádechem. Vnější letky ruční jsou modré. Zobák šedě tmavý, stejně jako běháky. Velikost papouška je 25 cm. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: Jihovýchodní Brazílie,jižní Paraguay, severní Argentina. Ve své domovině je relativně rozšířen, přesto že brazilská populace je úbytkem přirozeného biotopu negativně ovlivňována.

3) Pyrura perlový červenobřichý Pyrrhura perlata perlata

Popis papouška:

Jedná se barevně o nejatraktivnější druh v rámci rodu Pyrrhura. Úzký proužek nad zobákem je červenohnědý, čelo a temeno má hnědou barvu se světlými lemy. Líce mají nádech do žluto-oranžové barvy. Spodní část líce jsou světle modré a většinou velmi výrazná. Vrchní prsa jsou světle hnědá s výraznými světlými lemy. Prsa a celé břicho sytě až zářivě červené. Ruční krovky a vnější letky jsou zářivě modré. Ocasní péra jsou z vnější strany olivově hnědá, ze spodu mají černohnědý nádech. Zobák je tmavě šedý, stejné jako běháky. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: Střední a severovýchodní Brazilie – jižní oblast Amazónské pánve. Obývá nížinné deštné pralesy a uchycuje se i v sekundární vegetaci. Velikost: 25-26 cm

4) Pyrura modravý severní Pyrrhura lepida lepida

Popis papouška:

Úzký proužek nad zobákem je červenohnědý, čelo a temeno má hnědou barvu se světlými lemy. Líce mají nádech do žluto-oranžové barvy. Spodní část líce jsou světle modré a většinou velmi výrazná. Vrchní prsa jsou světle hnědá s výraznými světlými lemy. Prsa a celé břicho zelené s výrazným modrým nádechem. Modrá barva sahá až nad prsa /rozdíl od poddruhu coerulescens/. Celkový dojem z papouška by měl působit výrazně namodralým barevným dojmem! Líce by tento poddruh měl mít modré /na rozdíl od poddr. coerulescens,který je má zelenomodré/. Ušní skvrna je výrazně světlá, až bílá. Ruční krovky a vnější letky jsou zářivě modré. Ocasní péra jsou z vnější strany olivově zelená, ze spodu mají červenohnědý nádech. Zobák je tmavě šedý, stejné jako běháky. Velikost: 24-25 cm Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Střední a severovýchodní Brazilie – východní oblast Amazónské pánve. Obývá nížinné deštné pralesy, vč. sekundárních lesů.

5) Pyrura modravý hnědokrký Pyrrhura lepida coerulescens

Popis papouška: Úzký proužek nad zobákem je červenohnědý, čelo a temeno má tmavě-hnědou barvu se světlými lemy. Prsa a celé břicho zelené s lehkým modrým nádechem – zejména prsní oblast. Horní líce jsou zelené, spodní líce má tento poddruh zelenomodré (rozdíl s poddr. l.lepisa). Ušní skvrna je výrazně světlá. Ruční krovky a vnější letky jsou zářivě modré. Ocasní péra jsou z vnější strany olivově zelená, ze spodu mají červenohnědý nádech. Zobák je tmavě šedý, stejné jako běháky. Velikost: 24-25 cm Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: Severovýchodní Brazilie – oblast Miritiba. V chovech dochází velmi často k záměnám a bohužel i k nežádoucímu křížení mezi poddruhy l.lepida a l.coerulescens. Poddruh coerulescens je mnohem častěji chován a čistá forma p.lepida lepida je velmi vzácná a v evropských chovech zastoupena naprosto sporadicky.

6) Pyrura zelenolící horský Pyrrhura molinae molinae

Popis papouška:

Jedná se o celkově zeleného papouška. Čelo je hnědočervené, líce výrazně zelené, ušní skvrny jsou šedohnědé. Horní prsa a hrdlo je světlé hnědé s výraznými světlými lemy. Zadní část krku mívá namodralý nádech. Barevná intenzita je u tohoto druhu velmi variabilní, která pravděpodobně souvisí s prokrížením jednotlivých poddruhů. Na spodní části břicha je dominantní červenohnědá skvrna, opět velmi variabilního rozsahu a intenzity. Ruční krovky a vnější loketní letky jsou s výrazně modrým nádechem. Ocasní péra jsou intenzivně červenohnědá (cihlová). Velikost: 25-26 cm Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Sever Bolivie, Jihovýchodní Peru, Středozápadní Brazilie. Populace je rozšířena i do severní Argentiny. Pyrura zelenolící žije nejen v lesích, ale je rozšířen i v nadmořské výšce kolem 3.000 m.n.m., kde se vyskytuje horský deštný a mlžný prales a vysokohorský les a pás travin a křovin. Osobně jsem Pyrury zelenolící viděl na strmých, andských stráních v jižním Peru, kde zalétávali do skalních rozsedlin.

7) Pyrura bělouchý brazilský Pyrrhura leucotis griseipectus

Popis papouška:

Jedná se o papouška s nejmenším tělesným rámcem v rámci rodu Pyrrhura.  Celkově se jedná o zeleného papouška. Čelo je hnědé, stejně jako vrchní část hlavy a temeno. Toto je nejzásadnější rozlišovací znak od ostatních poddruhů leucotis (zejmená od poddruhů emma a pfrimeri, které mají na zátylku výrazně modrý nádech). Jistou podobnost lze detekovat i s pyrurou modročelým (p.picta picta). Zde jsou rozhodující lemy na prsou: leucotis – bílé obloukové lemy, picta – světlé terče, tzn. trojúhelníkové lemy. Výrazným znamením u druhu leucotis je intenzivní bílá skvrna v oblasti příuší. Skvrna na středu břicha je hnědavě červená a je velmi intenzivní.  Ohbí křídla je červené. Vnější letky jsou modré, krovky ruční jsou také namodralé. Ocas je hnědavý s červeným nádechem, zvenčí strany i s lehce zeleným nádechem. Zobák je hnědý, běháky tmavě šedé. Velikost: 22 cm, celkově drobný tělesný rámec. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Severní Venezuela, osobně jsme tento druh pozorovali např. v orinocké deltě (Delta Amacuro). Lze je pozorovat v početných hejnech a takto i hnízdí. Domnívám se, že u tohoto druhu lze očekávat možnost hejnového chovu i v zajetí. Další oblast výskytu druhu leucotis je severovýchodní Brazílie. V tomto biotopů se právě vyskytuje poddruh griseipectus.


8) Pyrura bělouchý mirandský Pyrrhura leucotis emma

Popis papouška: Tento poddruh je v poslední době poměrně často chován a odchováván. Díky atraktivnímu zbarvení je vyhledávaným poddruhem v evropských chovech a momentálně je ze všech poddruhů Pyrury bělouchého asi nejčastěji i nabízen. Opět se jedná o papouška s nejmenším tělesným rámcem v rámci rodu Pyrrhura.  Celkově se jedná o zeleného papouška. Čelo je modré, stejně jako záhlaví. Toto je nejzásadnější rozlišovací znak od poddruhů leucotis leucotis a leucotis griseipectus. Výrazným znamením u druhu leucotis je intenzivní bílá skvrna v oblasti příuší /tato skvrna však nemá intenzitu a rozsah, jakou dosahuje u leucotis a griseipectus/. Skvrna na středu břicha je hnědavě červená a je velmi intenzivní.  Ohbí křídla je červené. Vnější letky jsou modré, krovky ruční jsou také namodralé. Ocas je hnědavý s červeným nádechem, zvenčí strany i s lehce zeleným nádechem. Zobák je hnědý, běháky tmavě šedé. Velikost: 22 cm, celkově drobný tělesný rámec. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: Severní a východní Venezuela, až po okraj orinocké delty.

9) Pyrura bělouchý bahijský Pyrrhura leucotis leucotis

Popis papouška: Velmi podobný subspecii l.griseipectus. Osobně se domnívám, že jediný rozlišovací znak je modrá přední část temene. Velikost: 22 cm, celkově drobný tělesný rámec. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: Severní a východní Venezuela, částečně východní Brazílie.

10) Pyrura bělouchý monagaský Pyrrhura leucotis auricularis

Popis papouška:

Velmi podobný subspecii emma. Osobně se domnívám, že jediný rozlišovací znak je tmavé okruží oka. Subspecie emma, má okruží světlé až bílé. Ve svém chovu mám pár, který byl zakoupen jako subsp.emma, má však okruží zcela tmavé a vykazuje exteriérové znaky právě poddruhu auricularis. Velikost: 22 cm, celkově drobný tělesný rámec. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Severní a východní Venezuela.

11) Pyrura modročelý orinocký Pyrrhura picta picta

Popis papouška: Jedná se o papouška opět s menším tělesným rámcem v rámci rodu Pyrrhura.  Celkově se jedná o zeleného papouška. Čelo a přední část temene je intenzivně modré. Temeno a týl je tmavě hnědý. Spodní líce mají modrý nádech. Uzdička a horní část lící jsou hnědočervené. Výrazné skvrny v oblasti příuší jsou intenzivně světlé, až bílé. Hrdlo a horní prsa jsou hnědá s výraznými lemy do tvaru trojúhelníků. Skvrna na středu břicha je červenohnědá a je velmi intenzivní. Ohbí křídla je červené. Spodní záda mají červenohnědou barvu a tvoří jakousi skvrnu. Stejnou barvu má i ocas z vnější strany. Vnější letky a ruční krovky jsou modré. Zobák je šedohnědý, běháky šedé. Jedná se o velmi atraktivního zástupce rodu Pyrrhura. Z vlastního pozorování jsme zjistili, že existují 2 formy p.picta picta. Jedna (v chovech rozšířenější) má okruží oka světlé /bílé/, druhá ho má tmavé. Ptáci s bílým okružím se vizuálně jeví atraktivněji, je ale na místě apelovat na chovatele, aby při sestavování chovných párů ctili tento exteriérový znak. Nepodařilo se nám ověřit, zda tento znak je nějak vázán na zeměpisně lokované populace Pyrrhura picta picta. Velikost: 22 cm, celkově drobný tělesný rámec. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením. Rozšíření: Severní a východní Venezuela až po jižní okraj orinocké delty (Delta Amacuro), Severní Brazilie přes Guayanu.

12) Pyrura modročelý červenohlavý Pyrrhura picta roseifrons

Popis papouška:

Jedná se o papouška opět s menším tělesným rámcem v rámci rodu Pyrrhura.  Celkově se jedná o zeleného papouška. Čelo a přední část temene je intenzivně červená. Mláďata se rodí s hnědou barvou, která je postupně nahrazována sytě červenou. Zbarvení dospělého jedince získají ve 2-3 letech života. Spodní líce mají modrý nádech. Uzdička a horní část lící jsou hnědočervené. Skvrny v oblasti příuší nejsou zdaleka tak intenzivně světlé jako u subspecie picta picta. Hrdlo a horní prsa jsou hnědá s výraznými lemy do tvaru trojúhelníků. Skvrna na středu břicha je červenohnědá a je velmi intenzivní. Ohbí křídla je červené. Spodní záda mají červenohnědou barvu a jsou tvořena jakousi skvrnou. Stejnou barvu má i ocas z vnější strany. Vnější letky a ruční krovky jsou modré. Zobák je šedohnědý, běháky šedé. Velikost: 22 cm, celkově drobný tělesný rámec. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Západní Brazílie a východní Peru.

 

13) Pyrura rudoramenný východní Pyrrhura egregia egregia

Popis papouška:

Jedná se o velmi zajímavý druh, který se vzhledem a částečně i chováním vymyká ostatní zástupcům rodu Pyrrhura. Jedná se o druh, který díky svému izolovanému výskytu, lze považovat za takřka endemický. Je to celkově zelený druh, který má hnědé čelo, podobně jako nahnědlé temeno a týl. Krk a horní prsa mají světlé lemování, které bývá poměrně intenzivní a velmi efektní. Střed břicha je hnědočervený a někdy dosahuje až oranžového nádechu. Ohbí křídla, okraj křídla a zejména spodní krovky křídla jsou intenzivně žlutooranžové. Zejména v letu se s p.egregie stává opravdový letající drahokam. Ocasní pera jsou hnědočervená. Zobák je světlý (rohový), běháky jsou šedé. Velikost: 25-26 cm. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Izolovaná území Guayanské vysočiny (Venezuela) v okolí stolových hor (Tepui). Zejména v okolí známe stolové hory Roraima.

 

14) Pyrura hnědoocasý makarenský Pyrrhura melanura souancei

Popis papouška:

Jedná se o typického zástupce rodu Pyrrhura. Papoušek je celkově zelený. Čelo (pásek těsně nad zobákem) je hnědočervené. Co je důležité, hlavně pro rozlišení mezi subsp. soancei a pacifice, je barva čela a temene hlavy. U poddruhu soancei je hnědé, u pacifica je zelené! Líce a příuší je zelené. Hrdlo a horní část prs jsou výrazně lemované světlehnědě. Je to velmi výrazný znak tohoto druhu a působí velmi efektně. Spodní krovky křídelní jsou tmavě zelené, vnější letky mají modrý nádech. Další výrazným rozlišovacím znakem druhu melanura jsou sytě červené ruční krovky. Tyto zejména vyniknou v letu papouška. Ocasní péra jsou tmavá, hnědočervená. Okruží oka je bílé a velmi výrazné. Zobák tmavě šedý, stejně jako běháky. V chovech se historicky vyskytoval i poddruh melanura melanura. Tento dominantní poddruh Pyrury hnědoocasého má prsní lemovaná širší. Melanura melanura by měl naopak mít toto lemování velmi výrazné, až bílé. Velikost: 24 cm. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Východní Peru a pralesní oblasti východního Ekvadoru.

 

15) Pyrura hnědoocasý pacifický Pyrrhura melanura pacifica

Popis papouška:

Papoušek je celkově zelený. Čelo (pásek těsně nad zobákem) je hnědočervené. Čelo a přední temeno hlavy je zelené! Líce a příuší je také zelené. Prsní lemování je méně výrazné než u dalších subsp. melanura. Spodní krovky křídelní jsou tmavě zelené, vnější letky mají modrý nádech. Ocasní péra mají zelený nádech. Okruží oka je bílé a velmi výrazné. Zobák šedý, světlejší než u ostatních poddruhů melanura, běháky jsou také šedé. Celkově tento poddruh má mnohem kontrastnější zelené zbarvení těla. Zřejmé to je zejména při možností přímého porovnání s poddruhem soancei.

Velikost: 24 cm.

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Kolumbie, severní Ekvádor.

16) Pyrura hnědoocasý pralesní Pyrrhura melanura melanura

Popis papouška:

Jedná se o exteriérem typického zástupce rodu Pyrrhura. Papoušek je celkově zelený. Čelo (pásek těsně nad zobákem) je hnědočervené. Stejně jako u poddruhu soancei je temeno a čelo hnědé! Líce a příuší je zelené. Hrdlo a horní část prs jsou výrazně lemované světlehnědě (o něco méně než u poddruhu soancei). Melanura melanura má toto lemování velmi výrazné, až bílé. To je velmi výrazný znak tohoto poddruhu a působí velmi efektně. Spodní krovky křídelní jsou tmavě zelené, vnější letky mají modrý nádech. Další výrazným rozlišovacím znakem druhu melanura jsou sytě červené ruční krovky (u poddruhu melanura melanura jsou toto červené peří lemováno žlutou barvou!). Toto je jediný bezpečný rozlišovací znak tohoto raritního poddruhu. Ocasní péra jsou tmavá, hnědočervená. Okruží oka je bílé a velmi výrazné. Zobák tmavě šedý, stejně jako běháky.

Velikost: 24 cm.

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: zejména severovýchodní Peru, jižní oblasti Venezuely a částečně severozápadní Brazilie.

17) Pyrura černotemenný brazilský Pyrrhura rupicola sandiae

Popis papouška:
Papoušek je celkově zelený. Čelo, celé temeno hlavy a záhlaví je velmi tmavé (hnědočerné). Líce mají žlutavý nádech (u starších ptaků, mláďata mají strany hlavy zelená). Pro tento druh je typický velmí výrazný pás kolem krku a v horní oblasti prs. Lemy jsou světle a tvoří pravidelní trojúhelníky. Ohbí křídla je zelené, vnejší letky ruční také zelené, typický modrý nádech je velmi lehký a nevýrazný. Ocasní pera jsou z vnější strany zeleně-olivová, ze spodní strany tmavá. Zobák je tmavě šedý, běháky také.

Velikost: 24 cm.

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření:

Východní a střední Peru, severní oblastí Bolivie a sousedící oblasti v Brazílii.

18) Pyrura rudohlavý Pyrrhura rhodocephala

Popis papouška:

Jedná se o velmi zajímavý druh, který svým exteriérem velmi výrazně připomíná aratingu. Papoušek je zelený, čelo, temeno a část záhlaví má rudě červené (variabilní intenzity i rozsahu). Přiuší je hnědě s cihlovým nádechem. Pyrura rudohlavý má velmi výrazné okruží oka. Na středu břicha má, pro Pyrury, klasickou hnědočervenou skvrnu. Krovky ruční jsou bílé a vyniknou zejména za letu papouška. Ocasní péra jsou hnědočervená. Zobák je světlý, rohový. Běháky jsou šedé.

Velikost: 25 cm, zavalitý tělesný rámec.

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření:

Venezuela, oblast Merida, což je poslední Cordiliera na severu Jižní Ameriky. Ptaci zalétávají do vysokých nadmořských výšek. Dle domorodců z této oblasti, jsou pyrurové k vidění i kolem 4.000 m.n.m.

19) Pyrura žlutokřídlý kostarický Pyrrhura hoffmani hoffmani

Popis papouška:

Jedná se o velmi zajímavý a málo chovaný druh. Papoušek je celkově zelený, Příuší tmavě červené a tvoří výraznou skvrnu, nebo pásek. Vnější letky ruční jsou modré, ruční letky jsou žluté. Rozdíl mezi hoffmani hoffmani a hoffmani gaudens: h.hoffmani je celkově sytě zelený, h.gaudens má lehce nažloutlý (olivový) nádech. H.gaudens má temeno hlavy výrazně prorostlé žlutým a někdy i červeným peřím. Dalším rozlišovacím znakem je spodní strana letek – h.hoffmani žluté po celé ploše a jednotlivá pera jsou žlutá až ke kořenu, h.gaudens žluté jen z části, zbytek olivově zelený, jednotlivá pera jsou žlutá jen z poloviny od špičky pera. Zobák je světlý, rohový, běhák světle šedý, někdy i narůžovělý.
O zastoupení tohoto poddruhu v evropských chovech se vedou spory. Je pravděpodobné, že zástupci, u kterých nedošlo k prokřížení s h.gaudens bude naprosté minimum, nebo žádní. Ve svém chovu mám samečka (původ z Belgie), který splňuje exteriérové požadavky h.hoffmani. Jedná se o výrazně tmavšího jedince (v porovnání s h.gaudens, které chovám ve 4 párech) a spodina křídla má výrazněji rozsáhlejší oblast žlutého zbarvení.

Velikost: 25 cm.

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Kostarika

20) Pyrura žlutokřídlý panamský Pyrrhura hoffmani guadens

Popis papouška:

Jedná se o velmi zajímavý a málo chovaný druh. Papoušek je celkově zelený, Příuší tmavě červené a tvoří výraznou skvrnu, nebo pásek. Vnější letky ruční jsou modré, ruční letky jsou žluté. Rozdíl mezi hoffmani hoffmani a hoffmani gaudens: h.hoffmani je celkově sytě zelený, h.gaudens má lehce nažloutlý (olivový) nádech. H.gaudens má temeno hlavy výrazně prorostlé žlutým a někdy i červeným peřím. Dalším rozlišovacím znakem je spodní strana letek – h.hoffmani žluté po celé ploše a jednotlivá pera jsou žlutá až ke kořenu, h.gaudens žluté jen z části, zbytek olivově zelený, jednotlivá pera jsou žlutá jen z poloviny od špičky pera. Zobák je světlý, rohový, běhák světle šedý, někdy i narůžovělý. Tento poddruh bývá v evropských chovech zastoupen (i když sporadicky). Velikost: 25 cm. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: západní Panama.

21) Pyrura žlutoprsý Pyrrhura m.hypoxantha

Popis papouška:

Jedná se o mutační populaci, žijící ve volné přírodě. Zjištěný výskyt se vždy překrýval s populací dominantní Pyrury zelenolící (p.molinae). Pyrura žlutoprsý je opalinovou přírodní – opalinovou Pyrury zelenolícího. Tento papoušek je celkově zbarven jako Pyrura zelenolící. Největší rozdíl je že břišní skvrna je sytě rudá a sahá až k zářivě žlutým prsům. Opět rozsah a intenzita červené barvy je velmi variabilní a selekcí byli vyšlechtěni jedinci, u kterých červená, sytá barva dosahuje až takřka k licím. Jedná se o pestrého a barevně velmi atraktivního papouška. Velikost: 25-26 cm Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Severovýchodní Bolivie, Středozápadní Brazílie.

V principu lze očekávat rozšíření totožné s dominantní populací Pyrrhura molinae

22) Pyrura Pfrimerův Pyrrhura pfrimeri

Popis papouška: Jedná se o velmi atraktivního a vzácného zástupce rodu Pyrrhura. Čelo, strany hlavy a celé příuší je hnědě-karmínové a barevně velmi výrazné. Týl a temeno hlavy je tamvě modré. Hrdlo má zelenomodrý nádech. Zobák je černý a beháky šedé.

Velikost: 22 cm. Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Severovýchodní Brazilie – oblastoi Santa Maria de Taguatinga a Goias

Stav ve volnosti: VZÁCNÝ

Stav v lidské péči: Velmi ojedinělý

Pyrura Pfrimerův Pyrrhura pfrimeri

Pyrura Pfrimerův Pyrrhura pfrimeri

22) Pyrura peruánský  Pyrrhura peruviana

Popis papouška: Jedná se o papouška s menším tělesným rámcem v rámci rodu Pyrrhura.  Čelo a přední část temene je modré. Temeno a týl je hnědý. Spodní líce mají modrý nádech. Uzdička a horní část lící jsou hnědočervené. Výrazné skvrny v oblasti příuší jsou intenzivně světlé, až bílé. Hrdlo a horní prsa jsou hnědá s výraznými lemy do tvaru trojúhelníků. Tato oblast je výrazně snětlá a velmi intenzivní (z výším stařím ptáků intenzita narůstá). Skvrna na středu břicha je červenohnědá a je velmi intenzivní. Ohbí křídla je červené. Spodní záda mají červenohnědou barvu a tvoří výraznou skvrnu. Stejnou barvu má i ocas z vnější strany. Vnější letky a ruční krovky jsou modré. Zobák je šedohnědý, běháky šedé. Velikost: 22cm.

Taxonomie: Kryptický druh, vyčleněn z Pyrrhura picta

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření: Peru

Stav ve volnosti: VZÁCNÝ

Stav v lidské péči: VELMI VZÁCNÝ

Pyrura peruánský  Pyrrhura peruviana

Pyrura peruánský Pyrrhura peruviana

24) Pyrura černotemenný peruánský   Pyrrhura rupicola rupicola

Popis papouška: Papoušek je celkově zelený. Čelo, celé temeno hlavy a záhlaví je velmi tmavé (hnědočerné). Líce mají výrazněji žlutavý nádech. Pro tento druh je typický velmí výrazný pás kolem krku a v horní oblasti prs.

Od poddruhu sandiae je toto hlavní rozlišovací znak. Prsní pás dosahuje takřka bile barvy, je extremně výrazný a za temenem hlavy se takřka spojuje,

Lemy jsou světle a tvoří pravidelní trojúhelníky. Ohbí křídla je zelené, vnejší letky ruční také zelené, typický modrý nádech je velmi lehký a nevýrazný. Ocasní pera jsou z vnější strany zeleně-olivová, ze spodní strany tmavá. Zobák je tmavě šedý, běháky také.

Velikost: 24-25 cm.

Pohlavní dimorfismus u tohoto druhu neexistuje. Pohlaví je nutno určovat analýzou DNA, nebo endoskopickým vyšetřením.

Rozšíření:

Původ:  Pyrrhura rupicola rupicola v našem chovu pochází z LPF Tenerife (Kanárské ostravy, Španělsko)

Pyrrhura rupicola rupicola

Pyrrhura rupicola rupicola